.....dneska dědu pustili domu! Konečně. :) Mám z toho radost, ale zároveň je mi z toho trošku smutno. Nevím, možná se tam ještě vrátí, že jo. Jenže když nám povídal o tom, co prožil jen za ten jeden den, co jsme tam nebyli..... pan optimista, jak jsem o něm psala, prý už není takový pan optimista, jako na začátku. No, to jsem taky ve středu viděla, ale nepřišel mi nijak zvlášť smutný, naopak, pořád ještě optimista, oproti ostatním. No, možná jsem se spletla. Prý teď už necítí tu jednu nohu vůbec a přestává cítit i tu druhou. Dovedete si představit, že byste měli jeden den naději, že budete třeba chodit a pak se vzbudíte a vaše naděje začíná pomalu umírat? Když se musíte pořád pohybovat na vozíčku, maximálně na berlích a představujete si, že byste museli do konce života být jenom na tom vozíčku? Bože muj. Nechci na to myslet. Nechci. Nechci. Musím to napsat tolikrát, aby to ze mě vyprchalo a začala jsem zase nesmyslně plácat o něčem jiném.
Děda mi toho povídal ještě víc, seděli jsme dole v kuchyni i s babičkou a povídali si. Kdybyste tu byli, teď když to píšu.... Musela jsem si udělat pauzu, abych zahnala slzy. Proč slzy? Měla bych bejt šťastná, že je děda doma, ne? Že je to lepší. Jenže.... budou ho operovat. To mě tak netíží, určitě se to povede, bude to v pohodě, tomu věřím. Nic jinýho se nestane. Ne, nedoufám v to. Vím to. Jenže je mi hrozně těžko z toho, co se děje s jinýma lidma, vlastně i s ním. Poznala jsem to jen díky němu. Dřív jsem si to taky uvědomovala, ale ne tolik. Chtěla bych, aby se všichni, co si to zaslouží, uzdravili. Nebo aby si to vůbec nemuseli prožít. To, že se cítím hrozně sama nemusí
m asi vůbec psát, že ne? A v týhle depresivní náladě asi začnu psát novou povídku na pokračování.
m asi vůbec psát, že ne? A v týhle depresivní náladě asi začnu psát novou povídku na pokračování.
Tu písničku miluju, ty slova, tu skupinu, ta melodie....
![[ Bloody // BiBi ]](http://bd.jxs.cz/bl/bloodybibi/avatar.png?85221520){kind=avatar}
vestec |
Tak to je dobře, že už je děda zase doma :)
Je fakt, že sviním vždy vše projde a nic se jim neděje a slušní, hodní lidé umírají.. Ale takový už je holt život :(