Něco za něco - 8. kapitola

25. prosince 2011 v 23:12 | Bonnie Paranoid |  Něco za něco
,,Honzo?"
Seděli jsme v čajovně nedaleko nemocnice. Potřebovali jsme to vstřebat. Hlavně on, já už se s tím začala vyrovnávat. Zní to ošklivě, jenže je to tak.
,,No?" kouknul na mě. Vysvětlila jsem mu, co jsem chtěla. Samotnou mě to šokovalo - chtěla jsem se stavit v tom parku. Musela jsem říct tomu pánovi, co jsem dneska udělala. Musela.
,,Mám jít s tebou?"
,,Jestli ti to nevadí..." pokrčila jsem rameny.
,,Mě ne..........."
,,Tak pojď se mnou. Až pak. Je tu pěkně teplo, nechce se mi do tý zimy."
,,Teri?" zíral na zelený hrnek. ,,On se probudí."
Poznal, že mě to žere. Že nemyslím na nic jiného. ,,To řikáte všichni." odsekla jsem.
,,Kdo všichni?" zeptal se.
,,Ty a ten pán z parku." odpovděla jsem.
,,Asi na tom něco bude."
,,A nebo mě jenom chcete utěšit, abych se netrápila." přivřela jsem oči. ,,Jak to můžete vědět?"
,,Nijak. Jenže ten pán má asi rozum. Kdybych tě neznal a potkal bych tě, myslel bych si, že jsi nemocná TY. Až teď jsem si začal uvědomovat, že už nejsi ta malá holčička, s kterou jsme si s klukama hráli. Štve mě to, připadám si teď jako kdybych byl tvuj táta nebo máma. Proč se nesměješ? Terko, on tě má rád. Třeba tu teď někde chodí jeho duch a kouká na nás. Třeba se vrátí do toho těla a probudí se. Třeba je pořád s tím nejmilejším člověkem na světě, ikdyž on o tom neví. S tebou."
,,Jak víš, že jsem pro něj nejmilejší člověk na světě?"
,,To jsem se zas prořek..." skřivil pusu. ,,Myslíš, že se s nim už nepotkávám? Tak jednou za měsíc. Píšem si na fejsu a tak. Internet a esemesky pořád existujou."
,,Jaktože ti nebylo divný, že tam najednou neni?"
,,Co já vim...? To už takhle bylo několikrát, vždycky někam odjel. Myslel jsem, že odjel zas, zvlášť takhle před Vánocema."
,,A co ti řikal?"
,,Vždycky se na tebe ptá. Co děláš...a tak." Do očí se mi zase hrnuly slzy. Teď mě dojme a rozesmutní všechno. ,,Asi jsem ti to nikdy neřekl, ale..."
,,Ale co?!"
,,Má tě rád víc, než si myslíš." Nechala jsem hlavu volně klesnout do rukou. To říká jen proto, aby mě rozveselil. Jenže mě to spíš ještě rozesmutnilo.
,,A tos mi nemohl říct dřív?"
,,Asi to takhle má být. Nejspíš je to tak správně."
Asi to takhle má být. Nejspíš je to tak správně.
Copak může být správně, že je můj nejlepší kamarád v nemocnici a že už s ním možná nikdy nebudu mluvit? Že mi neřekl , že mě má rád víc, než si myslím, nebo v horším případě, že mi brácha lže? Jak to může být správné?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex^^ Alex^^ | Web | 26. prosince 2011 v 12:14 | Reagovat

Ahoj . Dneska odjíždím pryč , a vrátím se až druhýho ledna . Tal nebudu obíhat , jen tak .. aby sis mě nesmazala ;) . Mám to napsaný aj na blogu , ale mám už přednastavený články , takže to tam nebude zas tak prázdný ;) . Přeju štastný nový rok :) .

Btw , je to krásný :)

2 Any Any | Web | 26. prosince 2011 v 15:35 | Reagovat

hj ta povídka je dost dobrá!:)

3 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 26. prosince 2011 v 18:31 | Reagovat

aaach... chcípám tu... já chci další díl... jak sem tu nebyla.. tk tu hezky přibyli další 2 díly... já chci víc... zbožňuju tu povídku.. :)

4 John%) John%) | 26. prosince 2011 v 21:33 | Reagovat

Barunko, ty tvoje povídky jsou tak dokonalý, že mám pocit, že ty moje písničky jsou k ničemu...:D Nic, no. Jen tak dál, zlato. Těším se, až ti to vydaji jako knížku. *)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama