Něco za něco - 6.kapitola

23. prosince 2011 v 22:24 | Bonnie Paranoid |  Něco za něco
Ahoj. Jméno "Kačka" hlavní postavy přemněňuji na "Terka". Víc mi to vyhovuje. ') A ještě, omlouvám se za chyby.
Celý článek. ;)

Seděla jsem na posteli v tureckém sedu, na nohou notebook. Můj pokoj osvětlovalo jen slabé světlo, které vycházelo právě z něj. Snažila jsem se napsat nějakou povídku, nebo něco, čím bych se alespoň malinko odreagovala. Nešlo to. Docházela mi slova i nápady. Místo toho jsem jen tupě čučela na hlavní stránku facebooku a poslouchala hudbu. Přistihla jsem se, že text všeho, co čtu, vůbec nevnímám, že pořád myslím na Michala. Hlavně na to, jestli mě může vnímat, když je v bezvědomí. Ne, nemůže. To dá rozum. Stejně jsem nad tím přemýšlela.
,,Terko?" Vzhlédla jsem. Ve dveřích stál brácha, jen tak, v trenýrkách (bože, to mi zní divně. Dejte si tam co chcete - trenýrky/slipy/kraťasy/jiné). Tmavé vlasy mu padaly do bledého obličeje. Udělal pár kroků k posteli, posadil se vedle mě.
,,Co?" Bylo to jako s mámou. Terko, co. Pro všechny jsem byla stejná. Stejné nic, ke kterému se budete hlásit jenom když vám to někdo nařídí, nebo máte špatné svědomí.
,,Co je s Michalem?" zeptal se. Zaváhala jsem. Přišlo mi, že se ptá upřímně. Možná to tak jen vypadá. Možná ho to opravdu zajímá. Dřív byli kamarádi.... před rokem Honza odešel na střední. Od té doby se skoro nevídali.
,,Je v nemocnici." řekla jsem prostě.
,,Bože muj, to vim teď už taky, Terko. Já se neptám, kde je, ale co mu je." kouknul na mě očima plnýma strachu. Strachu o kamaráda. Strachu ze smutku. Oči se mi zase zalily slzami.
,,Je v bezvědomí. Nabourali s tetou v autě." kousala jsem se do rtu. Nebudu brečet! Vždycky, když jsem byla malá, říkala jsem si: ,Nebudu brečet před bráchou, smál by se mi.', teď si spíš říkám: ,Nebudu brečet před bráchou. Brečel by taky'. Jenže zase to bylo marné. Připadala jsem si jako někdo úplně jiný. Nebylo dne, kdy bych neplakala. Od té doby, co je Michal v nemocnici.
,,Proč jsi mi to neřekla?" divil se.
,,Nebyl jsi tu..."
,,Někdy tu jsem."
,,Nechtěla jsem tě zatěžovat svejma starostma...."
,,To nejsou jen tvoje starosti." Všimla jsem si jeho rukou. Nehty jedné se zarýval do té druhé. Když jsem oči přesunula na jeho obličej, oči měl nezvykle lesklé a červené. Nejspíš si všiml mého pohledu. Natáhl se ke mně a objal mě. Připadala jsem si zase jako malá. Mohla jsem se schovat do náruče svého bráchy. Tedy, když jsme byli malí, neobjímali jsme se. Dřív jsem se takhle tulila k tátovi. Jenže táta si na mě ani nevzpomene. Co mám dělat?
,,V bezvědomí?" zamručel Honza na mém rameni.
,,V bezvědomí."
,,Byla jsi za nim?"
,,Chodim tam každej den."
,,Zejtra tam jdu s tebou." stiskl mojí ruku. Natáhli jsme se vedle sebe na postel a povídali si. Nevím, jak jsem to dokázala, ale usnula jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 23. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

krásný... doufám že aspon kvůli mě přidáš pokračování co nejdřív.. :)

2 Alex^^ Alex^^ | Web | 24. prosince 2011 v 10:57 | Reagovat

Dokonalý ^^

3 Lily BleedForYou Lily BleedForYou | 25. prosince 2011 v 23:46 | Reagovat

PÁÁÁNI ja chci taky staršího bráchu :(

4 Bonnie Paranoid ♥ Bonnie Paranoid ♥ | Web | 26. prosince 2011 v 10:10 | Reagovat

[3]: Já sice staršího bráchu nemám, ale mám kamaráda (nebo jsem spíš měla) který byl JAKO můj starší brácha...')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama