Něco za něco - 13. kapitola

30. prosince 2011 v 22:29 | Bonnie Paranoid |  Něco za něco
Ráno jsem se probudila čistě jenom proto, že jsem se vzbudit chtěla. Chvíli jsem ležela se zavřenýma očima a užívala si krásné, tiché melodie. Znala jsem jí, ikdyž jsem hned nevěděla, jak se jmenuje. Převalila jsem se s ještě zavřenýma očima na bok. Potom jsem je otevřela. Nekoukala jsem do svého pokoje. Na tmavé plovoucí podlaze byl černobílý, šachovnicový koberec, vedle něj se válela mikina a černé džíny. Zvedla jsem hlavu a koukla k oknu. ANo, odtamtud šla ta melodie. Brácha seděl na zemi, na kolenou měl notebook, repráčky měl před sebou. Něco psal. Posadila jsem se a opřela se o zeď.
,,Dobrý ráno." usmál se, až teď spatřil, že jsem se vzbudila.
,,Dobrý ráno." řekla jsem potichu. ,,Co je dneska za den?"
,,Nejspíš neděle, když včera byla sobota." Už nekoukal do počítače, ale na mě.
,,Nekoukej na mě." zašklebila jsem se.
,,Proč?"
Protože když na mě koukáš, mám pocit, jako bych ti brala energii tím, že po tobě něco chci. Vypadáš, jako kdyby jsi za těch pár dní, co tě obtěžuju, zestárl o pět let.
,,Děsí mě tvůj pohled." přiznala jsem. ,,Prosím, nechtěj vysvětlení."
,,Dobře, nebudu chtít vysvětlení."
Zvedla jsem se, abych se došla napít, měla jsem sucho v krku a dost mě bolela hlava. Jenže TOHLE bolení hlavy asi nezapiju. Dopotácela jsem se k jeho psacímu stolu, popadla Coca colu, prosebně na něj koukla, otevřela jí a konečně zapila žízeň.
,,Já myslel, že to včera nebylo tak hrozný." culil se. ,,Ikdyž jsi toho vypila víc než my všichni dohromady."
,,No jasně, jsi hrozně vtipnej." zašroubovala jsem zase flašku.
,,Viď?" odložil notebook ba zem, vypnul ho a vytáhl ze zásuvky. ,,Víš, co nás dneska čeká?"
,,Ne. Půjdem za Michalem?" hádala jsem.
,,To taky."
,,Tak se dám podat."
,,Rodiče si chtěj hrát na šťastnou rodinku." podrbal se ve vlasech a svlíkl ze sebe triko. ,,Víš, kam nás vezmou?"
,,Ne. Na zámek?" hádala jsem dál.
Sáhl po bílém triku, které se válelo na židli a navlíkl si ho. ,,Ne."
,,Do muzea hraček?"
,,Ne."
,,Tak kam?"
,,Do zoo." culil se.
,,Hele, myslela jsem, že mi řekneš pravdu. Tak ven s tím."
,,Ale oni nás vážně chtěji vzít do ZOO!"
Nevěřila jsem mu a tak jsem se šla podívat dolu do kuchyně. Měla jsem ho v patách. Rodiče tam oba seděli v županech u stolu a pili čaj, který byl cítit broskvemi, nebo něčím takovým.
,,Brácha si ze mě dost solidně utahuje. Prej nás chcete vzít do Zoo." hledala jsem hrneček na kafe.
,,Ale miláčku, my vážně pojedem do ZOO." slyšela jsem mamku za svými zády. Otočila jsem se a pohledem našla bráchu. Stál ve dveřích, polomrtvý smíchy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 31. prosince 2011 v 13:16 | Reagovat

hustý... :D do Zoo... válim se tu smíchy...

2 John%) John%) | 21. ledna 2012 v 19:12 | Reagovat

Chybí mi něco za něco, líbila se mi úplně nejvíc....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama