Něco za něco - 10. kapitola

27. prosince 2011 v 23:04 | Bonnie Paranoid |  Něco za něco
,,Pojď s náma, Teri." usmívala se na mě Lenka, moje spolužačka a zároveň i kamarádka.
,,Když já na tohle moc nejsem...." vymlouvala jsem se, představa probdělé noci mě moc nelákala. Najednou nevím proč. Dřív jsem to tak měla každý víkend.
,,Co to povídáš? To řikáš jenom kvůli tomu, že je Michal v nemocnici. Myslíš, že chce, aby ses trápila a kazila si tim Vánoce?"
,,Vánoce jsou až za čtrnáct dní."
,,Za šestnáct, když už." usmála se. ,,Nedělej, že nevíš, jak to myslim."
,,Jo, ale..."
,,Ale co? Neblbni, Teri. On tě teď nepotřebuje, můžeš za nim přeci tak jako tak zajít. Tím, že budeš sedět a smutnit mu nepomůžeš. Takže dneska večer jdeš s náma. Jo?" chytila mě za ruku.
,,Dobře." nahodila jsem trošku nejasný úsměv.
,,A....." zarazila se. Kousla se do rtu. ,,Nemohla bys říct bráchovi?"
Teď už můj úsměv nebyl jen hraný. Koukala jsem na její čefvenající se tváře jako spadlá z višně. ,,Proč mu neřekneš sama? On s váma už nechodí?"
,,Jak jsi přestala chodit ty, tak taky přestal." pokrčila rameny.
,,Dobbře, já se ho zeptám. A kam dneska pudem?" zeptala jsem se. Pořád jsem měla obavy z toho, že budu poprvé zase s "naší" partou bez Michala. Přece jenom, on patřil mezi ty, kteří všechno plánovali, každého rozveselovali, s každým se bavili...
,,U Kláry."
Lenka se probírala v mém oblečení a já šla hledat bráchu. Našla jsem ho hned, v pokoji. Ležel na posteli, na uších měl sluchátka, zíral do stropu. Opatrně jsem mu ty sluchátka sundala a položila je na psací stůl. ,,Přišla jsi, abys mi řekla, jakej jsem debil, když jsem ti neřek, že o tobě Michal pořád básnil?" zvednul se na loktech, aby mě viděl.
,,Tebe to pořád žere?" překvapilo mě to. ,,Honzo, nic si z toho nedělej. Stalo se, co se stalo, nejspíš se to stát mělo, sám jsi to říkal. Timhle už mu nepomůžeš... On se probudí a budeme spolu šťastný až do smrti." Použila jsem slova, která jsem před chvílí slyšela od Lenky.
,,No, jasně. Přitom ty sama denně chodíš jako tělo bez duše a posloucháš smutný písničky, navíc jenom od těch skupin, který jste poslouchali oba." vyčetl mi. Otevřela jsem na chvilinku pusu, zase jsem jí zaklapla. Vzdychla jsem. Koukal na mě ztrápeným pohledem. Snad abychom oba zakryly slzy, které se nám hnali do očí, udělal dobrou věc - objal mě. Tím zabránil tomu, aby on viděl do očí mě a já jemu.
,,Proč jsi vůbec přišla?" kníkl mi do ucha.
,,Abych ti vzkázala, že máš přijít dneska ke Kláře. Nezve tě Klára, zve tě Lenka. Prej už s nima nechodíš..."
,,Lenka?"
,,Jo. Asi se jí líbíš. Vlastně určitě."
,,Lence?" zašklebil se. ,,Já tu holku ale vůbec nemám rád. Je protivnější než naše učitelka na chemii.... Navíc, Teri, uznej, že jí se líbí snad každej, co má kalhoty."
Jen jsem pohodila rukama. ,,Tak buď rád, že mě máš. Já jí to za tebe dám nějak slušně najevo."
,,Ty tam jdeš?" řekl najednou.
,,Nechce se mi tam, ale chci jim udělat radost. Navíc, Lenka má v něčem pravdu. Pojď taky, prosím. Nechci tam bejt sama po tak dlouhý době zpátky."
,,No jo."
,,VVíš, že jsem ráda, že tě mám?"
,,A to ti došlo až teď?"
Oba jsme se rozesmáli.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily BleedForYou Lily BleedForYou | Web | 27. prosince 2011 v 23:44 | Reagovat

ahjo... ja chci staršího bráchu :/

2 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 28. prosince 2011 v 14:04 | Reagovat

jé... ten konec je dokonalej... někdy by se takovejhle brácha hodil.. a ne jenom rozmazlená ufňukaná mladší sestra...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama