Anděl - 2. kapitola

10. prosince 2011 v 22:33 | Bonnie Paranoid |  Anděl
Ahoj holky. Tak před cca hodinou mě solidně vytočila jedna pí*a, který jsme dávali kotě. Nemůžu jí řiikat jinak, fakt. Ani se nezeptala, jestli je odčervený (je jasný, že nebylo). Samozřejmě že jsem počítala s tím, že si ho odčerví, navíc jsou tam ještě tři neodčervená a jedno odčervená ještě později než jsme jí ho dali (to má zase jiná kamarádka) a ty jsou úplně v pohodě. Navíc jsem jí psala ještě po tejdnu, co jsme jí ho dali a ona psala, že je v pohodě. A teď mi napíše, že umíralo, když jsem jí ho nesla? To si ze mě dělá srandu, ne? Piště si co chcete, ale já prostě VÍM že bylo úplně v pohodě. Teď mi nebere telefon, táta to taky četl (jak by ne, když jí to kotě se mnou vezl, taky mu na něm záleží) a taky jí volal...NIC. Bojí se, frajerka. Blokla si mě na fejsu a odebrala si mě. Ouč......:x Má v kalhotech. :D Jenže já když jsem vytočená, tak brečim.....a klepu se.


Alex (holka, Ok? :D)
Nevím, proč jsem musela zrovna do tohohle města, tohohle domu a téhle školy. Ale věděla jsem, kam jít. Snesla jsem se z nebe a pak už jsem BYLA. Byla jsem živá bytost, ikdyž ne tak živá jako ostatní, jenže jsem měla i tělo, obličej, tvar..... Nebyla jsem jenom vzduch, duše....každý si na mě mohl sáhnout.
Poprvé na zemi.
Nikdo mě naštěstí neviděl. Popšla jsem pár kroků k vrátkům MÉHO domova. Tady teď budu bydlet. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Dali mi šanci žít na zemi a ochraňovat druhé a samu sebe, tak, jako jsme se to učili.... OPRAVDOVĚ.
Otevřela jsem rezavá vrátka, prošla po úzkém chodníčku ke vchodovým dveřím a otevřela je. Kupodivu bylo odemčeno. Skopla jsem světlé conversky na červené dlaždice. Mám dobrý vkus na oblečení. A ta holka, místo které tu teď jsem, ta ho má také.
,,Alex? Jsi to ty?" ozval se z kuchyně ženský hlas, hlas mojí mámy.
,,Ano, jsem to já." zakřičela jsem, aby mě slyšela. Objevila se ve dveřích nalevo. Byla oblečená do černých šatů, blonďaté vlasy seplé do drdolu.
,,Lásko, jdu do práce, skočila jsem si sem jenom pro nějaký papíry.... k večeři si objednej pizzu, na stole máš peníze...." přitáhla si mě k sobě a dala mi pusu na čelo. Pak zmizela za dveřmi.
První setkání s opravdovým člověkem. To jsou všichni takoví? Svezla jsem se na zem, opřela se o zeď......


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 11. prosince 2011 v 9:22 | Reagovat

ooouu.... zajímavééééé............ pokračování?

2 LebenSphase LebenSphase | Web | 11. prosince 2011 v 10:02 | Reagovat

ser na nějakou piču fakt ...
Dalšíí díl xP

3 Alex^^ Alex^^ | Web | 11. prosince 2011 v 16:46 | Reagovat

Chci další díl,hned!:D Né,je to skvělý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama