Vlastní svět (3.díl) (Honza, Bára)

20. listopadu 2011 v 18:40 | Bonnie Paranoid |  Vlastní svět...
Víkend jsem si bezvadně užila. :) V pátek jsem nebyla ve škole (miluju svoje rodiče ♥) a místo toho skládala dřevo do dřevníku s tátou, máma byla v práci, sestra ve škole, brácha se nám motal pod nohy. Máme tam rotomiloučký koťátka, ze začátku jich bylo pět, dvě jsme rozdali a pro tyhle tři ještě páničky (nebo paničky) hledáme. Asi sem začnu psát další povídku na pokračování, kterou mám ZATÍM jenom na papíře....neni toho moc, ale líbí se mi. :) Jak jste se měli vy? Určitě kouknu na vaše blogy, chybělo mi to.
with love....Bonnie Paranoid ♥°°

,,Kam jdeme?" zeptal jsem se té malé holčičky po chvíli. Uháněla přede mnou někam pryč.
,,Uvidíš." Strach ve mě pomalu zesiloval. Co to dělám? POslouchám duchy? ,,Dělej. Na to, že jsi tak hubenej, jsi dost pomalej."
,,Aby ses nezbláznila." zamručel jsem potichu, nebyl jsem si jistý, jestli to slyšela, a rozběhl se.
,,Budeš si se mnou potom hrát?" Zastavili jsme před starým domem. Už v něm nikdo nebydlel, byl napůl rozpadlý, neměl dveře ani okna. Ten, kdo by tam vlezl, by riskoval, že na něj ta střecha spadne. Nikdy jsem si ho nevšiml a to už jsem tu párkrát prošel.
,,Hoří tam." vzlykla. Když jsem se podíval blíž, myslel jsem, že mám vidiny. Opravdu tam hořelo. Kromě toho jsem ale viděl i něco jiného. Dům najednou měl okna i dveře. Zaslechl jsem ženské výkřiky a mužské sténání. ,,Je tam moje maminka a táta."
Proč je nezachráníš? chtěl jsem se zeptat, jenže.....copak to jde, zachránit duchy? Jaktože odtamtud nemůžou sami? Nebo tam chtějí být? Těžko... Pomalu jsem se v tom ztrácel, byl jsem zmatený jako nikdy. Opravdu jsem se bál. To bylo to jediné, čím jsem si byl opravdu jistý.
,,Jak dlouho tam hoří?"
,,Jak to mám vědět? Nemám hodinky ani kalendář. Od té doby už byly čtyřikrát Vánoce."
,,Cože?" divil jsem se. Pak jsem si ale uvědomil, že je to dost HLOUPÁ otázka, vzhledem k tomu, že ona je z toho určitě ještě zmatenější než já. Když se na mě podívala dost ZLE, potichu jsem se omluvil: ,,Sorry."
,,Co to je sory?" nechápala. ANi neví, co je to sorry? Je malá, ale...
,,Promiň."
,,Zachráníš je?" koukla na mě. Měla smutný obličejík, trápila se za ně.
,,Ale jak....?" řekl jsem, napůl pro sebe.
,,NEMEHLO! Prostě tam běž a vyveď je ven za ruce. Oba. A nevracej se bez nich, jinak...." blesklo jí v těch smutných očích. V tu chvíli jsem měl chuť vzít nohy na ramena. Co by mi mohla udělat?
Místo toho jsem se mlčky vydal do hořícího domu. Hořícího. Nezbláznil jsem se? Nehoří tam! opakoval jsem si v duchu. Otevřel jsem dveře, klika pálila. Proti mě vyšlehly vysoké, oranžové plameny. Vstoupil jsem do nich. To je snad doopravdy oheň! Rozhlédl jsem se. V rohu leželi dva lidé, byli popálení a ošklivě znetvoření. TO JSOU JEJÍ RODIČE!

Bára
Chvíli jsem si počkala a vyplatilo se to. Zahlédla jsem ho. Povídal si se vzduchem!!! Utíkal k rozpadlému domu, sotva jsem ho satčila. Vlezl dovnitř. Čekala jsem za rohem a jen poslouchala. Když se odtamtud ozval jeho křik, bez rozmýšlení jsem vyběhla za ním. Nezbláznil se? Stál v rohu u díry, které se dřív asi říkalo "okno" a svíjel se bolestmi. Co mu je? Vlasy měl úplně propocené, opíral se o zeď. S dalším výkřikem mi přejel mráz po zádech. Ani mě nezaregistroval. Chytla jsem ho za ruku, něco mi radilo, že bych ho měla vyvést ven. Posadila jsem ho na trávu před domem. Tělo měl ledové, pot, který z něj pořád lil, byl snad ještě studenější. Klepal se.
,,Já....oni...to nejde, fakt! Zůstali tam, dělal jsem co jsem mohl, nešlo to, vážně...!" koktal směrem k silnici, v očích nepřítomný pohled. Chytil se za břicho. ,,Nech mě! Příště..... budu lepší, slibuju."
Ticho.
,,Honzo?" dotkla jsem se jeho ramene. Otočil ke mě hlavu.
,,Děkuju." polkl.


Omlouvám se za chyby a za to, že je to fantasy a to se nemusí líbit všem. Mě se to líbí, já to píšu přirozeně a to znamená, že to píšu s láskou a bez váhání. Miluju život v knížkách, žovit mých postav....nelíbí se ti to? Promiň, ale to mě nezajímá. Možná jsem sobec, ale vážně ne. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kramisha Frusciante Kramisha Frusciante | Web | 20. listopadu 2011 v 19:03 | Reagovat

Wow...! To je bomba! Fakt realisticky podaný, moc hezký. Určitě pokračuj :). Jinak děkuju za pochvalu designu :)*

2 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 20. listopadu 2011 v 19:34 | Reagovat

jednim slovem hustýýýýýýýýýýýýý.. jen tak dál... líbí se mi to...

3 Bonnie Paranoid ♥ Bonnie Paranoid ♥ | Web | 20. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

[1]:

[2]:
Děkuju moc holky...:)

4 fash♥ fash♥ | Web | 20. listopadu 2011 v 21:25 | Reagovat

dobré :) naozaj si sa dobre rozpísala a budem rada ak napíšeš keď bude ďalší diel asi si idem prečítať tie prvé :D

5 ...€L!śK@...:)* ...€L!śK@...:)* | Web | 20. listopadu 2011 v 21:42 | Reagovat

To je úžasný :)) Strašně se mi líbí jak to píšeš z dvou pohledů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama