Vlastní svět (12.díl) (Bára)

29. listopadu 2011 v 21:06 | Bonnie Paranoid |  Vlastní svět...
Bára
Chodila jsem za ním denně. Zdáo se, že je všechno v pohodě - žádné děsivé zážitky, nic. Po týdnu nastal den D, kdy ho pustili. Nasedli jsme do auta jeho mamky, která mi pořád dokola děkovala, jako už to dělala celý týden, vždycky když mmě potkala. Vrátila jsem se domů pěšky, ikdyž mi nabízela odvoz (taky mě přemlouvala, abych tam zůstala). Po cestě jsem si urovnáala myšlenky v hlavě. Věřila jsem mu. Bohužel, i naštěstí.Byl to pro mě šok, ikdyž jsem něco "nadpřirozeného" čekala. Bohužel, protože se o něj budu ještě víc bát. Naštěstí, protože kdybych mu nevěřila,nevím, jak by to dopadlo. Možná bych s ním přestala mluvit, protože mi lže....Možná. Jenže je hlavní, že já mu opravdu věřm.
V pondělí, když měl jít první den do školy, měl pořád ještě sádru na noze. Jeho máma se s ním pro mě stavila a odvezla nás do školy. Zdálo se mi, že všichni mají radost, ž tu zase je, ikdyž to najevo SAMOZŘEJMĚ nedávali. Pořád tohle nechápu. Já ale byla taky taková.
,,Emo, co jsi dělal? Já myslel, že u vás letí žiletky a ne něco takovýhleho....ale zase to bude bolet dýl, viď?" smál se David.
,,Nebo tě Terka shodila z postele?" přisadila si Klára.
,,Jak jsi na to přišla?" usmála jsem se. Honza, chudák bezmocný na berlích, se jenom usmíval. Vypadal šťastný. Pak byl hluk, on se posadil do své lavice a já do své. Přišel k němu David, něco mu povídal, oba se usmívali. Potom říkal něco Honza. Nakonec si o sebe plácli dlaněmi. Že by?
Po cestě domů (Hoza musel šlapat pěšky taky) se k nám přidal David a dokonce pár dalších lidí. Bože muj, co se s nima děje?
,,Jdete na ten koncert?" zeptala se blonďatá Veronika. BLONĎATÁ zdůrazňuji proto, že snad každý vtip o blondýnách na ní sedne.
,,Na jakej?" zarazila jsem se.
,,To nevíš? Klucí budou mít koncert." divila se další. Pravda, věděla jsem, že bude mít NĚKDO od nás ze školy koncert. Kdo jsem netušila, ale nechtěla jsem být za debila.
,,Jo, jasně. Sorry, vypadlo mi to. Jestli do měsíce sundaj tule hrůzu Honzovi z nohy, tak proč ne..." usmála jsem se. Taky se usmál.
,,Sundaj, neboj se. Řikali tak za dva tejdny. Srůstá to rychle."
,,Tak super...máme to totiž zadáčo, tak je seženem i vám." zářila Veronika.
,,Nám totiž nejde o peníze, ale o to, aby tam byli lidi, víš?" usmál se David a se dotkl mého ramene. ,,Zvlášť takový pěkný, jako jsi ty." Vysmekla jsem se mu.
,,Chceš mít problémy?" koukla jsem na něj s odporem.,,Tak pokračuj."
,,Se toho tolik nestalo, ne?"
,,Pro tebe možná ne. Ale pro mě jo."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 29. listopadu 2011 v 22:16 | Reagovat

sakra .. trochu se to komplikuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama