Vlastní svět (11.díl) (Honza)

28. listopadu 2011 v 19:01 | Bonnie Paranoid |  Vlastní svět...
Honza
Nevěděl jsem, co jí říct. Za těch pár dní toho pro mě udělala hodně a já jsem na ní změnil názor. Kdyby jste se mě na ní zeptali před týdnem a teď, ani byjste nevěřili, že mluvím o stejném člověku. Možná bych nevěřil ani já. Jenže když jí řeknu pravdu, budu zase za debila, bude mě mít za blázna, cvoka, kreténa, blbce.... Nebo jí mám lhát? Radši budu za blbce.
,,Okej. Řeknu ti všechno, co budeš chtít. Ale nejdřív ty." rozhodl jsem se.
,,Víš, vlastně ani neni co k povídání. Když jsem ležela v posteli, měla jsem hroznej...pocit. A pak, když jsem si vzpoměla na to, jak jsi tam seděl pod tim stromem..." kousla se do rtu. Zadržovala slzy. Doprčic, jak se ta holka změnila. Ještě nedávno by jí to bylo šumafuk. Tohle už není TAMTA Bára. ,,Tak jsem prostě šla. Napadlo mě jenom tamto místo. A pak, když jsem tě tam nenašla, tak jsem šla tou zahradou...a....prostě jsem to našla." Seděla na kraji mé postele. Nemusel jsem tu být! Ona mě zachránila. Proč se bojím jí říct pravdu? ,,Honzo...já...." Mlčela. ,,Jestli mi to nechceš říct, tak....nechci na tee nějak tlačit, ale..."
,,Pššt..." položil jsem prst na její rty. ,,Řeknu ti to." Chytil jsem jí za ruku. ,,Ale nevim, jestli se ke mě pak ještě budeš hlásit. Budeš si o mě myslet, že si vymýšlím. Že jsem blázen, nebo já nevim....ale tohle se opravdu děje."
,,Povídej." polkla naprázdno. Svírala mojí ruku jako jsem to dělával já, když mě máma vodila do školky.
,,Vídám mrtvé lidi." Bum. Co bude teď? Překvapeně se na mě podívala. ,,Ne, nemyslím to tak, že najdu denodenně mrtvolu. Tak často se mi to nestávalo....navíc to nejsou mrtvoly, ale duchové."
Nejhorší na tom bylo, že mi věřila. Viděl jsem to na ní, ona o tom nepochybovala.
,,Chceš říct, že ti to udělali oni?"
,,Jeden. Od začátku, jo? Ten den, když jsem šel za tebou ke schodům, jak jsem tě tam pozoroval protože jsem si myslel, že je to vtip....tam jsem potkal malou holčičku. Mrtvou. Ducha. Bože, to zní hrozně. A pak jsem šel za ní k tomu domu. Hořel. Nekoukej na mě tak, prostě hořel...a vněm byl právě ten, co za mnou teď pořád leze a jeho manželka. Přišla jsi mě odtamtud vytáhnout.... stejně bych je nezachránil, jsou přece mrtví. Nevím, jak se dostal ven ten chlap. Ale ta ženská tam pořád je. Místo toho, aby po mě chtěl, abych jí zachránil, nějak dovedl k tý studně.....neviděl jsem ho celou dobu, prostě jsem tam šel, protože jsem MUSEL. nevim, jak to říct, prostě když položíš ruku na hotkej plech, musíš ucuknout. A tak jsem to měl já. A pak...když jsi mi volala....tak už jsem tušil, že něco není v pořádku. U tý studny stál. První si se mnou....hrál a pak mě tam hodil. Chvíli před tím, než jsi přišla. Děkuju. Ty ho vždycky tak...zaženeš....nikdo jiný to nedokáže, nikdo jiný, koho znám." Z očí jí tekly slzy. Obejmula mě okolo krku.
,,Nemám tě za blázna. Miluju tě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anne-Adie Anne-Adie | Web | 28. listopadu 2011 v 20:50 | Reagovat

krásný.....

2 Lily BleedForYou Lily BleedForYou | Web | 28. listopadu 2011 v 22:54 | Reagovat

boží nikdy by mně nenapadlo že se dá spojit něco jako romantika a horor dohromady :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama